Видео

1:08:41 Tak tohle mě dokáže zvednout ze židle. Zcela souhlasím s panem Janíčkem a argumentace paní magistry je naprosto nevalidní. Život není spravedlivý, člověk zkrátka nemá na všechno nárok. To jen tato doba budí takové zdání. Mít děti je rozhodnutí, mít kariéru je rozhodnutí. Být odborníkem ve vědeckých kruzích je zkrátka náročné a vyžaduje to vůli, píli a mimořádnou investici, a každý jednotlivec s touto ambicí musí počítat s výraznou obětí. Muž i žena. Zde se poslední roky vytváří dle mého soudu naprosto artificiální konflikt.

Super témata a informace zároveň ukázka rezerv v pochopení ženských otázek.

Ahoj skoro pokaždé slyším probudí se v noci,mě se to stává před spaním ataka jakto 😓

.❤❤

Moc zajímavý trialog, dekuji

Ja som si tiez prezila svoje....

Treba o tom hovorit v skolach. Tu treba pripravit mladu generaciu. Prevencia je dolezitejsia nez dosledok a plne veznice. Nasilsie je este generacny proces minulej dobe po vojne a doby komunistickej. Zrazu je demokracia a predtym sa to akoze nedialo lebo STB nahanali strachom celu spolocnost a devianti boli aspon cely den v praci

Obávám se, že komora bude mít užitečnou a nátlakovou funkci. Když si vzpomenu, jak se v době kovidu choval předseda lékařské komory patolízal Kubek a s jakými důsledky, radši se obejdu bez komory.

Věřím, že jsme součástí vyššího řádu, který ze své perspektivy nedokážeme nahlédnout, a že věci ve skutečnosti nejdou řídit. Plynou, vyvíjejí se a proměňují nás. A my si je můžeme užít. Být zvědaví a hrát si. Když je řádu moc, je tak rigidní, že se rozpadá a mění se v chaos. A když je chaosu moc, má samovolnou tendenci se organizovat do řádu. Na pomezí řádu a chaosu vzniká život. Je to vzrušující! Chápu, že efková diagnóza není žádná legrace, ale možná i přesto nebo právě proto je potřeba aspoň trochu nadhledu a vlastní zodpovědnosti.

Velmi dobře zpracované a podané téma deprese. Jsem ráda také za zařazení prof. Jiřího Horáčka, kterého si velmi vážím a oceňuji jeho práci a přístup. Děkuji za pořad!

Skvělý rozhovor, díky moc za něj!

Dakujem za uzasny rozhovor

Přála bych si takového lékaře potkat.Mám pouze zkušenost,že Vám narvou léky a to je vše.Jako sestra (už v důchodě) jsem to zažila tisíckrát.Vždycky mně z toho bylo smutno.Nicméně děkuji Vám za Vaše video

Ten konec rozhovoru mě rozbrečel (pozitivně). To přijetí. Děkuji ❤.

Super, dobré otázky.

Myšlenky! Tak to se povedlo! 😀 Mám takovou zkušenost nejen vlastní, ale i z mnoha konzultací s lidmi, že tělesné stavy se projevují zcela mimo kontrolu člověka. Můžete cokoliv analyzovat, opakovat si motivační myšlenky, ale tím neovládnete fyzický stav člověka. Můžete se radovat z nějaké životní změny, na vědomé úrovni, ale tělo a nějaký hlubší stav si jede to své. Pokud se však podíváme do minulosti, můžeme zjistit, proč člověk reaguje určitým způsobem na těžké životní situace. Co se dělo v dětství, zda se tyto stavy nerozvíjely pomalu od raného dětství, dále i přes dospívání, jak se dokáže vyrovnávat s životními výzvami... Důvodů může být mnoho. Například odloučení od matky v raném dětství, kdy jako dítě pláče ve školce, či před spaním, protože cítí ohrožení a strach pak zůstává v podvědomí celý život, ale začal např. ve věku 0-6 let, atd. Dále na psychiku člověka silně působí narušené rodinné vazby, kdy nebyl otec zrovna symbolem síly a bezpečí, dítě se bálo, nebo se bálo násilí, nebo že rodič onemocní, odejde, Také mohou zde být příčiny i přenesené, tj. rodové. Je potřeba hledat hlubší příčinu. Jung někde psal, že prožívání života v dramatech se může stát zvykem, nakonec i osudem, když se vnitřní situace nestane vědomou.

Úžasná pani terapeutka.. 😊

Absolutně skvěle vedený rozhovor ❤

😶😶😶😶😶😶😶😶

Moc děkuji , skvělý rozhovor s odborníky a vedeni rozhovoru panem Jeronýmem 👍

Děkuji, našla jsem se v této diagnóze. Nejužitečnější rozhovor v mém životě.

Snad pomůže má zkušenost. Prozradím, že jsem vyhrál! Během 14 dní po prodělaném Covidu jsem pozoroval, že semnou není něco v pořádku. Pálení na plicích, porucha spánku a takové zvláštní stavy, třeba jen u koukání na televizi. Dohnalo mě to k praktikovi, kde mi diagnostikoval astma a deprese. Dostal jsem žádanku na pneumologii a antidepresiva. Čekal jsem na termín a chodil s bolestí na plicích do práce zhruba týden, než mě chytla první pořádná ataka. Tu jsem prodělal v autě v koloně při čekání na semaforech do Smíchovského tunelu. Pocit, že nemůžu dýchat, hyperventilace a s ní všechny spojené jevy. Co teď. Přežil jsem až k semaforům a na zelenou vypálil do tunelu, kde jsem zastavil v odstavném výklenku, bylo mi na omdlení, ale ataka mě držela při vědomí. Nevěděl jsem, co se děje. Přemýšlel jsem, jestli ke mně dřív než umřu dorazí policie nebo ZZS. Byl jsem kousek od domova, tak jsem to po chvilce risknul a dojel. Ty tři minuty se zdály jako věčnost. Nedokázal jsem vystoupit z auta, vystoupit mi pomohla až přítelkyně. Do večera stav neustal. Na pohotovosti naměřili tlak 220 na 160. Nacpali do mě SOS prážek na tlak, který nepomohl. Zabrala až postupně navyšovaná koňská dávka takového hořkého bílého prášku. Stabilizovaného mě pustili domů, kde jsem odpad a chvíli se prospal. Myslel jsem, že to bylo všechno a je to zamnou. Vůbec. Byl to teprve začátek všeho. Od té doby ataka kdykoli, kdekoli, s kýmkoli, bez kohokoli. Nemohl jsem být sám doma, koukat na televizi, jakákoli myšlenka, i podvědomá, se přeměnila v ataku, které trvala i hodiny. Kvůli útrpným bolestem hrudníku a atakám jsem střídal návštěvy pneumologie a pohotovosti. Na pneumologii nevěděli co se semnou, až jsem jednoho dne dostal Neurol, to byl ten hořký bílý zázračný prášek. Od té doby se to stabilizovalo a pravděpodobně už začaly lehce zabírat také antidepresiva. Stav byl stále vážný, tak jsem zoufalý volal na psychiatrii. Pan psychiatr mi bohužel nesdělil, že trpím atakami. Jen doporučil pokračovat v medikaci stanovené praktikem a užívat Neurol dle potřeby. Že se jedná o panické ataky jsem zjistil úplnou náhodou na RUclips. Začal jsem se víc zajímat. Silnou agorafobii jsem měl asi půl roku. I obejít blok byl nadlidský úkol. Nevzdal jsem to. Hodně mi pomohla rodina a známí. Vždy mě vytáhli ven i přes nepříjemné pocity. Nějak jsem věděl, že se tomu nesmím podvolit. Začal jsem také docházet na psychoterapie, kde jsem se naučil spoustu praktických věcí. Byly to dva roky boje a utrpení, ale zvítězil jsem. Vyšel jsem z toho silnější a s vědomostmi, které jen tak každý nemá, nebo není schopen je pochopit. Začal jsem být všímavější k myšlenkám a když se mě snaží chytit slaboučká ataka, nepanikařím. Už ji totiž moc dobře znám a vím, že mi nic neudělá. Když zjistí že nepochodí, za pár minut lehkého nepříjemného tělesného pocitu zklamaná odejde. Ještě nějaké typy na závěr: Je důležité si připustit, že máte problém a pokud možno, vyhledat odbornou pomoc - psychiatr, psychoterapeut. Zajímejte se o problematiku. Naučte se pozorovat myšlenky, pocity a tělesná napětí. Škodlivé myšlenky je třeba včas pustit a tělesné napětí uvolnit. Vhodná je meditace a cvičení bodyscan. Změňte myšlení, zakažte si negativní myšlenky. Nesmíte se v jakékoli špatné myšlence zacyklit, umí se pak vracet častěji a ještě silnější. Pokud to jde, srovnejte si život. Ulevte si. Zaběhněte si rutiny a dodržujte spánkovou hygienu. Vyvarujte se nadměrnému přijímání informací, které jsou pro vás stejně zbytečné protože nic nezměníte. Naučte se říkat ne. Radujte se a buďte vděční z maličkostí. Naučte se žít v přítomnosti, pozorujte. Buďte laskaví.

Je mi 14 a za poslední měsíc jsem se poškodila 4x. Po první akci jsem to asi za den řekla rodičům, je to ale moc nezajímalo, jen táta mě vzal k léčitelovi, avšak ten mi stav ještě zhoršil. Po týdnu jsem měla opět silný nával emocí a znovu jsem se hůř poškodila a po dalším týdnu zas. Dva týdny nic nebylo, jelikož jsem brala od táty léky na zklidnění (zvláštní antidepresiva). Ty sice vypadaly nadějně, avšak zlé emoce se mi vrátily do staré koleje a dnes jsem se pořezala mnohem hlouběji než jindy. Chodím půl roku k psychologovi, ale ten mi moc nepomáhá. Absolutně nevím, co se se mnou děje, dříve došlo to i k pokusu o sebevraždu, mé pozitivní myšlenky se vytrácejí a mění se ve špatné. Prosím, moc prosím o radu!

Dobry den všem . 🍀🙂Tenhle problém jsem měla po první operaci páteře po vysazení léků . Tenkrát mi ani nikdo neřekl jak je to dlouhodobym užívání opiátů. V mém okolí mi nepomáhaly a vyhazovali mne takže jsem skončila spatne, a s depresemi . mame vetsinpu nizky inv.d.,pomohli mi pratele z ulice , nasla jsem si praci, brigadu , par let v pohode az na bolesti zad a lezi nervu koncetin . Ted mam po 2.operaci patere, mívám opět úzkost i paniku, ne často , mam nastoupit předčasně zpět do prace , musím to zvládnout , ale nechci úkor zdraví . Diky vaším přednáškám se možná nebudu vyhýbat všem psychiatrickym lékům , upřímně z nich mam obavy . Bylo by fajn i informovat nemocné o účincích , navykovost , a jak přesně fungují , zda je možné vysadit z dne na den a co ae deje po dlouhodobém užívání. Co je větší riziko , abychom si mohli vybrat, protože se lišíme Dotaz: Je možné si vybrat misto antidepresiv, pregabalginu , lexaurinu apod.napr. marihuanu ? Jestli ne , tak proč? ( ze svych zkusenosti vim , že mě pomohla i vyabstinovat zavislot na lecich doma i pomaha na bolesti ). ❤ Dekujeme za detailní informace.

Paráda. Jste pro mne velká inspirace k zamyšlení-)

Dobrý deň pán Jeroným ďakujem za odborne ľudsky vedený výborný rozhovor s odborníkmi.

Skvělé, moc děkuji.

Velmi, velmi dobrý rozhovor se skvělým, lidským odborníkem... Pan moderátor se umí výborně ptát, naslouchat a rozhovor doplňovat. Moc se mi líbí myslenka - Pravda osvobozuje. Nemuset lhát svému okolí o např. naprostých banalitách. (Kdo nezažil, nepochopí sílu a význam této myšlenky...) Děkuji 💙

Víte jak poznáte opravdové lékaře? Hlavně podle jeho pokornosti. Pánové mají titul, který se jen tak jednoduše nedocili. Všechna čest a obdiv. Velké poděkování Panu Jeroným a celému štábu ❤❤

Děkuji za velmi fundované moderátorské vedení. Myslím že pan doktor vpravo neví o závažnosti stavu panické poruchy.

1:15:10 konecne to niekto povedal, slovo klient v zdravotnictve celkovo priam neznasam

1:03:58 tak u mna sa prejavuju obidve, vedie to po mnoho rokov k latkovym zavislostiam, kedy chcem vypnut dusu, a pocas remisie som naopak vyhoreny a deprimovany ze v tej hektickosti zivota sa ani neviem sustredit a nemam energiu v tychto smeroch na sebe pracovat (primarne neviem ani ako).. moje skusenosti s psychoterapiou neboli nic moc.. primarne si uvedomujem ze vesmir je priatelsky, no trva to len istu dobu od prilezitostnych skusenosti s psilocybinovymi hubami.. cely zivot som bol nauceny ignorovat spiritualitu a pridrziavat sa striktne vedeckych faktov.. dakujem za tento rozhovor, je velmi inspirativny a urcite budem viac vyhladavat podobne videa a trebars aj literaturu (odporucate nejaku, ktora nezavana prilisnym mysticizmom ale zaroven hovori o nacuvani dusi s cielom sebapoznania a samoterapie? nieco od Junga na zaciatok napr?)

Úžasný člověk, opravdu rád bych si s ním někdy popovídal. A samozřejmě opět skvělý moderátor a správně pokládané otázky. Děkuji,

Honzu obdivuji a myslím, že má klientům dost co nabídnout... A pan moderátor je fakt dobře připravený, perfektní otázky. Paráda, kluci, krásnej rozhovor!👌🏻🍀

Skvělý rozhovor, ale budu si ho muset poslechnout aspoň dvakrát. Měla jsem pocit, že neposlouchám jen jednoho odborníka, ale hned dva. Děkuji👍🏻🙂

Moc dobrý rozhovor a shrnutí srozumitelné pro každého. Našel jsem si tam, co jsem potřeboval, hlavně to o svých stínech. Děkuji.

Velice mě Vaše rozhovory obohacují, uzdravují a pomáhají mi. Moc Vám děkuji.

Děkuji 💝

Děkuji za úžasný rozhovor.

Pan Hofman je sympatická duše✨

To bych moc rád, spolupráci s vysoco citlivými lidmi.

Dobrý den, nejsem dítě, je mi přes šedesát, ale nemám pocit nějaké péče ze strany společnosti. Moje diagnóza je střední deprese s úzkostnými stavy. V životě jsem zažila mnoho nepříznivých záležitostí, které mě přivedly do psychiatrické léčebny v Kroměříži a i tady v Praze psych.klinika Ke Karlovu... Ale péče byl jen, když jsem tam byla a ještě nic moc, pak můj psychiatr předepsal antidepresiva a hotovo. Klinického psychologa si sehnat bylo na mě, což se mi v Praze nepodařilo ..., což mi také nepřidalo. Jsem sama, v důchodu, i když chodím do práce , momentálně jsem tak unavená, že jsem v neschopnosti a snažím se odpočívat a dnes už vím, že si musím za každou cenu pomoci sama . Prostě nejsou kapacity pro pomoc!! Takže když mi je zle, zvyšuji si léky. Pracovat musím, protože důchod nestačí a i když je mi zle, únava úzkost , že se dovleču do práce a nikoho nic nezajímá, musím fungovat.... Ničí mě to, že nedostávám od nikoho pomoc, celkově NEZÁJEM! Děkuji V.Maršálová

Zdravím z Přírodovědecké fakulty UK :) moc děkuji za zajímavý rozhovor. Moc se mi líbí tato poznámka: neznámo je to mnohem více nebo vlastně vše (zcela to vystihuje muj názor na mozek)

❤děkujeme, nadmiru, uzasne..

❤tedy, děkujeme, .. rostu s Vami...

❤ děkujeme, úžasné.. sleduji dlouho vás kanál, velice mne těší...

❤ děkujeme, úžasné, člověk se usebere..

Velmi zajímavý a poučný rozhovor. Moc vám děkuji.😊

❤děkujeme

❤ laskavost , soucit, sdilena radost a k tomu prijemny projev obou panu 😊🙏🏻 diky